Jednou z hlavních ztrát, po revoluci Zhu Yüanzhanga, byla ztráta Tibetu. Za dynastie Yuan byl Tibet podroben Číně a byla jí svěřena tibetská správa (resp. Vláda tibetského krále s podporou mongolů. Tibet byl pro mongoly zdrojem náboženství a za to dostával tibetský lid výsady a podporu, jak vojenskou, tak hmotnou). Stalo se tak po předchozích výbojích tibetských vládců, kdy postupně získali všechna území čínského turkestánu, tedy dnešní provincie Xinjiang. Jejich armáda byla tak silná, že odolávala nájezdům čínských statisícových vojsk po celých třicet let (670-692 n.l.). Čínská dynastie Tang však území získala zpět po velkém odporu, kdy se Tibeťané často spolčovali s Araby. Od této doby až do 13. Stol. N. l. dosáhla Tibetská říše svého rozmachu. Ovládala území dnešní Tibetské autonomní oblasti, Qinghaie a Sichuanu, provincie Gansu, četná území středoasijských zemí včetně dnešní provincie Xinjiang a Pamíru. Za vlády dynastie Ming byl Tibet autonomní oblastí. Nespadal pod nadvládu číňanů a stále si udržoval mongolsko-tibetské vládce. Sekta zvaná Sakja, která byla i přes četné vnitřní roztržky u moci až do 14. Století. Poté se u moci objevil rod Phagmod. V této době mnich Congkhapa zakládá sektu gelug, resp. Z jeho učení se tato sekta vytváří( jedná se o modifikovanou podobu indického buddhismu, který v Tibetu našel místo až kolem 8. Století našeho letopočtu), a klášter Gandän, kde provedl reformu mnišského řádu, který byl v té době začně pod úrovní a znesvěcený. Díky tomuto kroku se z Gandänu začal šířit věhlas Gelugpovců, také zvaných Sekta žlutých čepic, a po centrálním Tibetu byly zakládány kláštery a stúpy.
A tady začíná můj výlet. Byl založen také klášter Kumbum, který sloužil jako mnišský seminář a měl za úkol vzdělávat a zdokonalovat mnichy a jejich mnišství obecně. Sekta žlutých čepic je u vlády dodnes. Právě oni přišli s tradicí Dalajlámů, tedy spíše jim byl mongoly přidělen tento titul. První dalajláma, stejně jako jeho další vtělení, je považován za vtělení Avalokitéšvary, bóddhisatvy soucitu. Škola Gelugpa totiž vyznává všeobecný mír, nenásilí, altruismus a soucit se všemi živými tvory. A právě klášter Kumbum byl dřívě jedním z nejvýznamějších klášterů této linie tibetského buddhismu. Byl vystavěn jako úcta mnichu Congkhapovi a postavil jej třetí dalajláma Sönam Gjamccho. Kumbum v původním slova smyslu znamená několikapatrovou budovu, kdy každé patro je určeno pro přebývání určitého božstva. Dnes je klášter evidován pod čínským názvem Ta´er si (塔尔寺 – Pagodový chrám). Vlastně se jedná o obrovský komplex chrámů a modliteben, ve které sídlí mnišská škola. Nejznámější mnišská škola mimo Tibetskou autonomní oblast. Vyučují se zde čtyři hlavní obory – medicína, tantra, astrologie a rétorika.
Když člověk prochází okolo klášterů a poslouchá meditační zpvěvy mnichů, má pocit, že je ve středu mystických praktik plných rituálů a obětí. A je to pravda. Dodnes se zde uchovává učení sekty Gelugpa. Je do jisté míry modifikované. I mniši chtějí být in. Proto člověk potkává mnichy horlivě s kýmsi telefonující, mnichy surfující na internetu a hrající PC hry, jedoucí v autech a mající kšiltovky. Snaží se být in i v tom, že se chovají jako ,,západní´´ lidé. Když vidí cizince, nejdřív se ukloní s rukami před sebou a spojenými prsty, na způsob praktikujících buddhismu a plynule přejdou na angličtinu a horlivě podávají ruku, což u mnichů není normální. Stane se, že špatně okoukali tento způsob pozdravů a podávají buď levou ruku, nebo člověka začnou objímat a líbat na tváře. Klášter obsahuje několik důležitých staveb. Mísí se zde tibetský a hanský styl. Některé stavby jsou výsadně tibetské, jako jsou kruhové bílé pozlacené stúpy, ochraňující ostatky svatých. Dvě hlavní budovy jsou The Great hall of meditation a Great Hall of Golden roof. První budova je nádherná obrovská stavba s nádvořím, které je uprostřed zkrášleno balvanem ze lhaského královského sídla Norbulingka. U vchodu do sálu sedí žena, která v jednom kuse přesývá směs zrní, mincí a skla. Tato směs prý znamená hojnost, kterou představují mince, zahání hlad, který představuje zrní a čistou mysl, což je sklo, které je rozbité a člověk by řekl ostré. Jistě bylo asi ostré, musela si rozedřít ruce, ale teď už byly střípky ohlazené do tvarů oblázků a úplně neškodné. Když si všimla, že jí pozoruji, podala mi hrst této směsi štěstí a dala mi jí jako dárek. Ode dneška jsem posvěcený J Uvnitř čeká obrovská hala s patnáctero řadami lavic, kde mniši meditují. Přímo naproti dveřím, ve středu celé budovy je místo pro dalajlámu. Tady se každý návštěvník hluboce třikrát pokloní a obdaruje fotku dalajlámy malou peněžní částkou. Je to obrovská místnost plná červených dřevěných sloupů, svěšených šátků a látek všech barev, především žluté a červené. Voní to po santalovém dřevě a ve vitrýnách jsou sošky Buddhů o počtu několika stovek. V The Great Hall of folden roof je usazen Sakyamuní a sám Congkhapa, zakladatel sekty. Zde lidé před chrámem vykonávají své poklony, které by se daly počítat na tisíce. Mají zde připraveny polštáře, na které si u poklon lehají. Z jejich klanění je celá podlaha vyleštěná jako taneční parket. Není tady jediná nerovnost. Scházejí se zde věřící z celé oblasti Qinghaie, neboť Tibet je značně nepřístupný. Úctu vyjadřují i tím, že obcházejí dokola Congkhapovu hrobku a modlí se.
To jsou hlavní dva chrámy, ale je to jen zlomek toho, jak je komplex obrvský. Kam oko dohlédne, jsou chrámy a zdobené budovy, z nichž každá vyjadřuje něco jiného. Raritou zdejšího komplexu je Chrám jačího másla. V tomto chrámu jsou sochy udělané jen z jačího másla a lidé přinášejí dárky a oběti právě v podobě tohoto másla, které má svou specifickou vůni. Mému západnímu nosu přišla jako oběd, který kdosi pozřel a poté jej opět zpátky vyvrátil. Právě tak to voní v celém okolí chrámu, o vnitřních částech nemluvě.
Komplex je postaven v dolině a okolo vyrostla vesnička, která klášter zásobuje. Všichni se samozřejmě chodí do chrámu modlit a mnichům vyjadřují náležitou úctu. A tak může člověk narazit na ženy, které se v dešti, chytl mě zde déšť, vykonávají svou pouť způsobem, že se klaní až na zem a jelikož je všude bláto, válejí se v blátě a jsou neskutečně špinavé. Ony však pokračují a po několika poklonách na místě udělají krok vpřed a celý obřad opakují. Poklona není jen uklonění horní části těla. Je to poklona, při které se nejdříve klekne, z kleku lehne, pak zpět do kleku a na nohy. Jedna část obnáší např. deset poklon, deset poklon, kdy můžou udělat krok vpřed a udělat dalších deset poklon. To dělají celý den, nebo do doby, kdy dojdou k chrámu.
Celý komplex je nádherné místo plné zvláštního tajemství a mystiky. V budovách je mnoho svatých textů starých několik stovek let, obrovské knihovny obsahující moudrost tibetského buddhismu. Návštěvníci za toto musí samozřejmě řádně zaplatit. Vstupně je 80 元, tedy asi 240 Kč. Když jsem však vešel do chrámu, začal jsem se procházet jakoby nic a nikdo po mně nic nechtěl. Je to možná i tím, že viděli cizince a řekli si, že by jim stejně nerozuměl. A tak jsem tuto nádheru shlédl celou gratis a ještě dostal požehnání od ženy se zrním.
Je jen škoda, že za Kulturní revoluce byla značná část chrámu poškozena, stejně jako 90% tibetských chrámů vůbec. Dnes se samozřejmě dávají zpět do kupy, ale to, co schraňovali mniši po celá staletí bylo v r. 1959 výrazně poškozeno a ztratilo svou bohatost. Avšak Buddhovo učení zůstalo mezi lidem a mnichy a tak se tibetský buddhismus znovu zrodil a pomalu roste do takových rozměrů, jakých dosahoval za vlády mandžuských císařů.