Dnešek byl mimořádně ulítaný. Ze střelby, která v noci zuřila v dálce, na(ne)štěstí nevzniklo nic a tak jsem se probudil do poklidného zataženého rána. Vstávání mi stále dělá problémy. Tzv. Jet lack se na mně projevuje obzvlášť. Dnes jsem řešil administrativu s registrací. Je tady neskutečná byrokracie. Navíc pro kluka, co neví kam mám jít, je to obzvláště těžké. Naštěstí jsou všichni vstřícní a rádi pomůžou. Školou jsem byl vyslán pro razítko a registrační průkaz, který mi bude nalepen do pasu. Z jednoho razítka se tedy vyrojily dva dny lítaček po úřadech. Mohl to být jen jeden, ale nevěděl jsem kam jít. Nejdříve jsem tedy měl jít na 公安, tedy na policii v našem kampusu, kde mi dají razítko o ubytování. Tedy šel jsem, ale paní mi do ruky vrazila další papír celý v čínštině, no jak já to vyplním? Nu poprosil jsem kolejbábu, aby to vyplnila za mně. Udělá to. Výborně. Udělá to ale za dalších pět hodin, neboť to musela dát nějakému studentovi. Ten za mnou přišel. Byl to již zmiňovaný Tibeťan. Všechno jsme vyplnili a on že to musí dát zpátky kolejbábě, že tam musí ještě něco dopsat. Mezi tím probíhaly řešky s internetem. Když jsem tedy internet měl hotový, učinil jsem rozhodnutí jít za kolejbábou. Ta tam samozřejmě nic nevyplnila a dala mi papír takový, jak jsem jej popsal já. Utíkal jsem tedy na policii, kde potřebuji razítko. Po několik apůlhodinách dostávám razítko a dokonce zadarmo. Je však už večer a tak musím čekat na další den.
Další den jsem se vydal hledat nemocnici. Mám mapu, kterou mi nakreslili známí z IEEC, takže to nebude problém, myslím si. Dojel jsem na zastávku 西门, tedy západní brána a tam jsem našel nemocnici. Je to oční, o té ta španělka mluvila. Zeptal jsem se na překlad Health check, aby tomu policie rozuměla. Pán mě tedy vyvezl výtahem do čtvrtého patra. Nock, nock…. ,,他们下班了“, praví. Zavřeno. Přijdou až odpoledne. Teď jsou na obědě. Sedl jsem si na náměstíčko, kde se bavím svěže s dětmi, těm rozumím a staříky, těm trošku – nemluví tak rychle. Říkám jim, že dlouhé vlasy má u nás každý. To až poté, co mi staříci řekli, že dlouhé vlasy u nich nosí holky a potutelně se u toho usmívali. Je půl třetí, čas, kdy překladatelka začíná. Jdu do nemocnice, do čtvrtého patra, klepu… a ejhle. Je tam. Když jí říkám, co potřebuji, strašlivě se diví, co poní chci, ještě víc tomu, že mne zde poslala škola. Jak ví o téhle kanceláři, zní otázka ne méně než 10x. Nakonec mi tedy překládá, co chvi a já můžu vyrazit na policii. Nacházím jakýsi průchod za domy s nápisem 公安 a tak se vydávám touto cestou. Avšak zjištuji, že to není stanice, anóbrž tibetský klášter, resp. klášter (modlitebna) tibetského lámaismu. A tak se zde porozhlížím. Když jsem hotov, nacházím konečně v průchodu policii. Koukají jak zjara, když se jim snažím vysvětlit svou prosbu. Po nějaké době:-) si konečně rozumíme a nabízí mi odvoz na tu správnou policejní stanici, kterou hledám. Jedu poprvé a snad i naposledy policejním autem. Áha. Spletl jsem si ulici. Je jich tu jak máku. Jedu tedy v policejním autě usmívajíc se na kolemjdoucí, kteří nechápavě zírají. Výborně. PSB office. To je ono. Čeká se mnou jeden francouz, který se roznadával na čínskou byrokracii. ,,Fucking system´´, říká. Trošku mě zarazil. Ale očividně nikdo nerozumí. Dostává se na řadu po půl hodině a já stojím vedle něj. Trvá to dlouho. Podívá se na mne smutným pohledem a pronese památnou větu ,,it will never finished´´. Souhlasím. Jsem zvědav, kolikrát budu za můj pobyt ve styku s úřady. Zřejmě velmi často. Jsem na řadě. Ukazuju všechny těžce získané a pečlivě posbírané papíry a slečna si je přebírá. Můj Health check konzultuje se spoustou lidí a když jí dávám i překlad, usměje se a říká, že to přece nepotřebujou. Vyvalí na mně však jinou, znepokojivou skutečnost. Není to správně. Potřebuji kromě razítka Dr. Vašíkové ještě razítko nemocnice v Číně. Kreslí mi mapku a já se svěšeným ocasem dobývám jednotlivé azimuty mapy. Měl bych být na místě, ale nikde nic. Rozhlížím se a předemnou stojí krásná výšková budova nazvaná Health center for foreingers. Wow, ta čínská byla mnohem horší. Špína. V této zemi je příjemné být cizincem, říkám si 🙂 A tak tedy vyřizuji. Nejdřív mne chtěli poslat domů, ale pak se objevila krásná číňanka.Opravdu hezká čínská holky, kterých tu není k vidění zase tolik. Seděl jsem s ní půl hodiny v kanceláři, neustále pokukoval. Chtěl jsem si jí vyfotit, ale nenašel jsem odvahu. Mám tedy papír s razítkem, že jsem zdráv. S myšlenkami na tu krásu, kterou jsem potkal před chvílí, odcházím a cesta ke stanici uběhla jako nic. Zapomněl jsem zmíni, že ona nemocnice pro cizince byla na stejné ulici, jako ta, kde jsem byl. Navíc tam byla ještě jedna, Xining-Kuba friendship hospital. Na stanici chtěli ještě pár kopií víz a bylo hotovo. Ukázal jsem vše slečně za přepážkou, která mi s úsměvem řekla, že je to výborné, že mám všechno připraveno a pro registrační kartičku si můžu přijít se všemi těmito papíry za měsíc, kdy mi končí studentské vízum. Dva dny běhání proto, aby mi řekla, že to můžu udělat až za měsíc. Je krásné býti v této zemi cizincem 🙂